ZDENĚK
MAHLER

• LAUERMANNOVÁ-MIKSCHOVÁ
• MACHAR
• TOMAN
• KISCH
• DURYCH
• SEIFERT
• HALAS
• ČTVRTEK
• OPASEK
• VLADISLAV
• FUKS
• ŠKVORECKÝ
• BOŘKOVCOVÁ
• MAHLER
• VYSKOČIL
• STRÁNSKÝ
• SUCHÝ
• HAVEL
• ŠABACH
• NIKL
• GRÖGEROVÁ
• SCHMID
• MERTA
• MONÍKOVÁ

Narodil se v rodině dělníka na Vysočině, ale dětství strávil v pražských Vysočanech, obklopených zvláštní atmosférou pražské periferie. Dodnes vzpomíná na to, jak se jako student češtiny a angličtiny na filozofické fakultě chodil učit na odstavené nákladní vagóny továrního kolejiště. Po promoci v roce 1951 vystřídal celou řadu zaměstnání: byl redaktorem Československého rozhlasu, asistentem na DAMU, tiskovým tajemníkem ministra školství a kultury. Než se stal na počátku šedesátých let spisovatelem z povolání, pracoval jako dramaturg a umělecký vedoucí slavného divadla Laterna magika.

Jako scénárista se podílel na řadě filmů. Po slavné komedii Svatba jako řemen (1967) to byl snímek Nebeští jezdci (1968) podle románu Filipa Jánského o československých letcích za druhé světové války; v sedmdesátých letech např. film Božská Ema (1979) o Emě Destinnové, který byl vnímán jako kritika normalizačních poměrů, a naposledy scénář k filmu Lidice (2011) na motivy vlastní novely Nokturno (2000). Při natáčení filmu Amadeus (1983) režiséra Miloše Formana si kromě historického a hudebního poradce vyzkoušel i hereckou profesi. Kromě toho je autorem řady pořadů pro rozhlas, podílel se na vzniku mnoha televizních dokumentů a pořadů, z nichž některé i sám moderoval, a jako autor divadelních her spolupracoval s divadlem.

Od studentských let psal články do novin a časopisů (Předvoj, Kultura, Host do domu, Divadlo aj.) a brzy se začal věnovat také vlastní prozaické tvorbě, v níž se zejména zpočátku odrážejí jeho zkušenosti z cest do zahraničí. V cestopisu pro mládež Bůh a lokomotiva (1961) zúročil své zážitky z účasti na jednání konference UNESCO v Indii v roce 1956, v dalších knihách pro mládež využil dojmy z pobytu v Anglii. Příkladem je próza Sally, tvá kamarádka z Anglie (1967), v níž s laskavým humorem zachytil tamější „lochnessmánii“ a typicky anglický způsob života. Tvorbu pro děti završil později knihou Neohlížej se – jde za námi kůň (1983), která vypráví o dvou bratrech, kteří namísto vytoužené motokáry vyhrají v loterii živého koně.

Jako autor získal značnou popularitu esejisticky pojatými knihami z oblasti umělecké literatury faktu, které začal psát v polovině osmdesátých let. Věnuje se v nich osobnostem, které zasáhly do české kultury a historie, např. hudebním skladatelům jako byl Wolfgang Amadeus Mozart (Sbohem, můj krásný plameni, 1984), Bedřich Smetana (Nekamenujte proroky, 1989), Antonín Dvořák (Spirituál bílého muže, 1990) či Gustav Mahler (Krajan Gustav Mahler, 2009). V těchto vlastenecky laděných pracích se snaží připomenout pozitivní příklady z národních dějin i původ a význam národních symbolů (Katedrála, 1994; Kdo svůj národ miluje, nešetří ho, 1995 o Karlu Havlíčkovi Borovském; Ano, Masaryk, 2002/2007 aj.). Spojuje v nich historická fakta s autorskou fantazií, díky čemuž se mu v kombinaci s emocionálním podáním daří vytvářet plastický a čtenářsky vděčný obraz minulosti. V roce 2013 mu bylo prezidentem republiky uděleno státní vyznamenání za celoživotní zásluhy v oblasti kultury, výchovy a školství. Zdeňka Mahlera můžeme potkávat na jeho pravidelných procházkách po Břevnově, kde žije od roku 1958.

• V televizní anketě o Největšího Čecha se ujal role obhájce T. G. Masaryka.

• Scéna ze závodu motokár ve filmu Neohlížej se - jde za námi kůň! (1979), podle něhož napsal stejnojmennou knihu, se natáčela u Strahovského stadionu na Břevnově.