KAREL
TOMAN

• LAUERMANNOVÁ-MIKSCHOVÁ
• MACHAR
• TOMAN
• KISCH
• DURYCH
• SEIFERT
• HALAS
• ČTVRTEK
• OPASEK
• VLADISLAV
• FUKS
• ŠKVORECKÝ
• BOŘKOVCOVÁ
• MAHLER
• VYSKOČIL
• STRÁNSKÝ
• SUCHÝ
• HAVEL
• ŠABACH
• NIKL
• GRÖGEROVÁ
• SCHMID
• MERTA
• MONÍKOVÁ

http://search.mlp.cz/cz/titul/pohadky-krve-a-jine-basne/158097/Vlastním jménem Antonín Bernášek pocházel z rolnického rodu ve středních Čechách. Na gymnázium začal chodit ve Slaném, později ho rodiče dali do příbramského arcibiskupského konviktu, kde se musel vyrovnat s přísnou internátní disciplínou. Pro hocha, zvyklého na volný život vesnické mládeže a začínajícího s prvními básnickými pokusy, to nebyl snadný úkol. Již na škole se mu podařilo uveřejnit své verše v několika časopisech. Na podzim 1896 přichází do Prahy, aby se věnoval studiu práv. Právnickou fakultu ale nedokončil a začal se živit jako úředník na různých místech, která poměrně často střídal.

Jeho neklidný a tulácký život byl ovlivněn setkáním se skupinou mladých anarchisticky laděných literátů v okruhu S. K. Neumanna. V letech 1903-1904 žil ve Vídni, poté podnikal cesty po Evropě, navštívil Německo, Anglii, Nizozemsko, několikrát Paříž, v jižní Francii si léčil revmatismus. Své črty z cest, literární kritiky a překlady z francouzské literatury uveřejňoval v časopisech Niva, Lumír, Země a Lípa aj.

Na konci 1. světové války se stal redaktorem Národních listů (1917-9), následně pracoval jako knihovník Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. V důsledku srdečního onemocnění odešel v roce 1925 do předčasného důchodu.

V prvních básnických sbírkách Pohádky krve (1898) a Torzo života (1902) se v převážně milostných a buřičských verších vyrovnává s vlivem symbolismu a dekadence a gestem hrdosti a vzdoru protestuje vůči měšťácké společnosti a její morálce. Motivy bídy a sociální nerovnosti jsou výraznější ve sbírce Melancholická pouť (1906), v níž se nechal básník inspirovat svými četnými cestami po Evropě.

Smyslově konkrétní obrazy přírody plné barev, zvuků a vůní najdeme v básních knihy Sluneční hodiny (1913) a především ve vrcholné Tomanově sbírce Měsíce (1918), která na půdorysu dvanácti skladeb věnovaných jednotlivým měsícům líčí proměny přírody během roku a spojení životadárné síly země s lidským životem i českou historií. Od buřičské revolty básník dospěl k harmonizujícím obrazům sepětí člověka s věčným koloběhem přírody.

• V dobách svých cest do zahraničí se živil, jak se dalo: výukou francouzštiny, překládáním, v Anglii pracoval jako zaměstnanec v továrně na klobouky.

• Na pražském Břevnově, kde v závěru života bydlel, byla po něm v roce 1947 pojmenována ulice, vedoucí dnes podél parku Ladronka. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav Seifert se slovy: „V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit… Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství."