PETR
ŠABACH

• LAUERMANNOVÁ-MIKSCHOVÁ
• MACHAR
• TOMAN
• KISCH
• DURYCH
• SEIFERT
• HALAS
• ČTVRTEK
• OPASEK
• VLADISLAV
• FUKS
• ŠKVORECKÝ
• BOŘKOVCOVÁ
• MAHLER
• VYSKOČIL
• STRÁNSKÝ
• SUCHÝ
• HAVEL
• ŠABACH
• NIKL
• GRÖGEROVÁ
• SCHMID
• MERTA
• MONÍKOVÁ

Jeho otec byl vojákem z povolání, matka úřednicí ministerstva školství a kultury. Z gymnázia, kam přestoupil ze střední knihovnické školy, byl ale v roce 1969 vyloučen, protože se ze čtrnáctidenního výletu do Velké Británie vrátil až za tři měsíce. Naštěstí jej přijali k externímu studiu na jeho původní školu, takže po maturitě mohl dálkově vystudovat kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Postupně vystřídal řadu zaměstnání – od technického redaktora, pracovníka provádějícího inventury, metodika v kulturním domě, nočního hlídače v Národní galerii, až po odborného referenta na AVU a později v Galerii hl. m. Prahy, kde připravoval různé programy. Od roku 2001 se živí jako spisovatel na volné noze a deset let vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii. Po odchodu z této školy zakládá s partou přátel vlastní tzv. Podzemní akademii, v níž organizují přednášky, besedy s literáty, semináře, exkurze aj.

První povídky mu sice v tisku vycházely již od roku 1975 (Mladá fronta, Práce, Tvorba apod.), knižně ale byly vydány - včetně nejznámější povídky Šakalí léta - teprve v roce 1986 v souboru Jak potopit Austrálii. Po sametové revoluci začala obliba jeho knih rychle stoupat. Mezi jeho nejúspěšnější knihy patří Hovno hoří (1994), která byla vydána dokonce dvacetkrát, Babičky (1998) nebo Opilé banány (2001) s jejich pokračováním Čtyři muži na vodě (2003). Většinou jsou to soubory povídek či novely s autobiografickými prvky, které jsou složeny z volně řazených humorných příhod a historek. Vypravěč v nich v první osobě popisuje velmi civilním způsobem s použitím spisovné, ale i hovorové a obecné češtiny všední život na pražském předměstí od padesátých let do současnosti. Častým námětem je proces dospívání a konfrontace s autoritou, ať již rodinou, kterou většinou představuje postava otce, či veřejnou - v podobě nesmyslných příkazů a zákazů z dob komunistického režimu. Pro autorovo vidění světa je typické nostalgické ladění a vlídný humor, s nimiž líčí své příběhy, i častá konfrontace mužského a ženského pohledu na svět. Až v knize Občanský průkaz (2006) je nostalgický tón vystřídán skepsí vypravěče, který si uvědomuje, že svá nejlepší léta strávil přežíváním v době normalizace. V příběhu Zvláštní problém Františka S. (1996), odehrávajícího se částečně v psychiatrické léčebně, si autor klade otázku po smyslu života.

Do povědomí široké veřejnosti se dílo Petra Šabacha dostalo i díky režiséru Janu Hřebejkovi, který podle scénářů Petra Jarchovského řadu jeho prací zfilmoval: např. muzikál Šakalí léta (1993), oblíbené komedie Pelíšky (podle knihy Hovno hoří) nebo Pupendo (Opilé banány; Voda se šťávou). Nejedná se o přímou adaptaci, zmíněná autorská dvojice si vybírá s Šabachovým svolením z jeho knih pouze jednotlivé motivy a dějové zápletky, které pak spojuje do nového celku. V roce 2010 natočil režisér Ondřej Trojan podle stejnojmenné novely film Občanský průkaz.

• Kromě námětu se Petr Šabach podílel na vzniku filmu U mě dobrý (2008), který byl natočen podle jeho povídky Mr. Class z knihy Jak potopit Austrálii, také jako představitel jedné z epizodních rolí.

• V novele Putování mořského koně (1993) autor využil své zkušenosti otce na rodičovské dovolené a svérázným způsobem zachytil probíhající změny v chápání mužské a ženské role v rodině i společnosti.