FRANTI-
ŠEK
HALAS

• LAUERMANNOVÁ-MIKSCHOVÁ
• MACHAR
• TOMAN
• KISCH
• DURYCH
• SEIFERT
• HALAS
• ČTVRTEK
• OPASEK
• VLADISLAV
• FUKS
• ŠKVORECKÝ
• BOŘKOVCOVÁ
• MAHLER
• VYSKOČIL
• STRÁNSKÝ
• SUCHÝ
• HAVEL
• ŠABACH
• NIKL
• GRÖGEROVÁ
• SCHMID
• MERTA
• MONÍKOVÁ

Narodil se v chudé rodině textilních dělníků na předměstí Brna. Jako osmiletý se po smrti matky přestěhoval s otcem na Vrchovinu do okolí Kunštátu. Jeho otec, který byl aktivním organizátorem dělnického hnutí, jej přivedl do prostředí komunistické mládeže a ovlivnil jeho levicové smýšlení. František si z finančních důvodů nemohl dovolit pomýšlet na studia, ale protože od dětství hodně a rád četl, vyučil se v Brně knihkupcem. V první polovině dvacátých let zde pracoval jako redaktor komunistického tisku (Rovnost, Sršatec) a začal publikovat své básně v časopisech. V roce 1926 se stěhuje do Prahy, kde získal místo redaktora v nakladatelství Orbis.

Když v roce 1927 vydal Halas svou první básnickou sbírku Sépie, měl už za sebou tvorbu v duchu proletářské poezie a poetismu. Verše první sbírky vycházejí z obraznosti poetismu, v úhrnu však vyjadřují pocity marnosti a životní deziluze, jež jsou tomuto směru zcela cizí. Básník si od počátku nachází vlastní témata a stále zřetelněji také osobitý básnický výraz. Ve sbírce Kohout plaší smrt (1930) jsou rysy Halasovy poetiky, zejména časté paradoxy a oxymóra, již zcela podřízeny celkové skepsi a tragickému životnímu pocitu. Opakovaně se vracejí motivy smrti a války, pochybnosti o smyslu umělecké tvorby i života vůbec. Pocitům beznaděje odpovídá nelibozvučná podoba verše, rytmicky nepravidelného, jakoby zadrhávajícího a vyvolávajícího dojem drsnosti a syrovosti. Z toho důvodu vyčítal Vítězslav Nezval Halasovi opomíjení básnického řemesla a nedocenil jeho jazykové a zvukové experimentátorství a výraznou metaforiku. Právě nezvalovská linie české poezie, zahrnující široký proud témat a poloh, byla protiváhou halasovského typu tvorby, soustředěného kolem několika málo motivů existenciálního ladění.

Sugestivní básnická skladba Staré ženy (1935) má podobu poetického pásma, složeného z řady apostrof jednotlivých částí ženského těla. Působí dojmem trýznivého žalozpěvu nad osudem nejen starých žen, ale člověka vůbec. Nové motivy se objevují v básníkově tvorbě jako reakce na nástup nacismu v Německu a španělskou občanskou válku (Halas navštívil Španělsko v roce 1936). Tíživé ovzduší doby působivě zachycuje sbírka Torzo naděje (1938), která byla výrazem zklamání z mnichovské dohody. Jasně patrná je zde tendence k monumentalizaci dějů a k přehlušení osobní skepse vírou v lepší budoucnost národa. V době hledání životních jistot se básník v básnické próze Já se tam vrátím (1939, vydána 1947) obrací ke krajině svého dětství a v cyklu Naše paní Božena Němcová (1940), v němž se spisovatelčin nelehký život stává paralelou osudu českého národa, k nezpochybnitelným hodnotám národní kultury. V roce 1942 vychází cyklus Ladění, který obsahuje oddíl veršů pro děti s názvem Do usínání. Vedle básnické tvorby psal Halas eseje o poezii a výtvarném umění, stati, recenze a věnoval se překládání z polštiny (A. Mickiewicz aj.), ruštiny, maďarštiny a jihoslovanských jazyků.

V době protektorátu se zapojil do domácího odboje, po osvobození pracoval na ministerstvu informací a v letech 1945–1946 byl poslancem za komunistickou stranu. Jeho následné zklamání z politického vývoje, podpořené i návštěvou Sovětského svazu, se odrazilo v básníkově poválečné tvorbě, shrnuté do Halasovy poslední sbírky básní A co? (vydána až 1957). Verše sbírky se vyznačují úsporností a sevřeností, užíváním obecné češtiny, archaismů, vulgarismů, přísloví a nezvyklých metafor. S tušením blížící se smrti sílí obavy o osud národa i celé civilizace. Závěrečná báseň A co básník vyjadřuje nesouhlas se zneužíváním umění ve prospěch zájmů vládnoucí strany: „…nechci být kůlem vyhlášek / veřejným míněním / nechci být nápovědou co polyká jen prach / těch jejich komedií / hraných na márách". František Halas zemřel v říjnu 1949 na selhání srdce a byl pohřben v Kunštátě. Brzy po jeho smrti vystoupil s ostrou kritikou Halase komunistický kritik Ladislav Štoll a označil jej za chorobného pesimistu, který se odcizil dělnické třídě. Tento odsudek zapříčinil oficiální odmítání Halasova díla v průběhu padesátých let a opožděné uznání jeho skutečné hodnoty a významu.

• Básníkův syn František X. Halas (nar. 1937) je diplomat, historik a překladatel. Mladší syn Jan Halas (1945 – 2010) byl publicistou a dlouholetým vedoucím literární redakce Českého rozhlasu stanice Vltava, přátelil se se spisovatelem Petrem Šabachem a hrál drobné role ve filmových adaptacích jeho povídek.

• Skladbu Staré ženy označil básník S. K. Neumann za maloměšťácký projev Halasova „kňouravého pesimismu" a dokonce na ni reagoval polemickou básní Staří dělníci.