EGON
ERWIN
KISCH

• LAUERMANNOVÁ-MIKSCHOVÁ
• MACHAR
• TOMAN
• KISCH
• DURYCH
• SEIFERT
• HALAS
• ČTVRTEK
• OPASEK
• VLADISLAV
• FUKS
• ŠKVORECKÝ
• BOŘKOVCOVÁ
• MAHLER
• VYSKOČIL
• STRÁNSKÝ
• SUCHÝ
• HAVEL
• ŠABACH
• NIKL
• GRÖGEROVÁ
• SCHMID
• MERTA
• MONÍKOVÁ

Rodák z pražského Starého Města, pocházející ze známé židovské rodiny, byl již za svého života obdivován i nenáviděn. Trnem v oku byly mnohým především jeho levicové názory (v roce 1918 se účastnil v čele Rudých gard revoluce ve Vídni a později se stal členem komunistické strany).

K psaní se Kisch dostal již před první světovou válkou, když po maturitě a absolvování žurnalistické školy začal v roce 1905 přispívat do pražských německých novin Prager Tagblatt a Bohemia. Jako reportér lokálních zpráv brzy poznal i ty nejskrytější kouty Prahy. Vedle života chudiny a lidí z podsvětí (román Pasák holek, 1914) zachytil ve svých reportážích, črtách a povídkách (knižně např. Pražské děti, 1911; Pražská dobrodružství, 1920) i zajímavé kriminální případy, každodenní život města, jeho dějiny apod. Mezi jinými odhalil slavnou špionážní aféru plukovníka Redla, popsal vlastní pátrání po Golemovi i první uvedení revoluční novinky – kalhotové sukně, které skončilo nasazením jízdní policie.

Za první světové války se účastnil vojenského tažení proti Srbsku a Rusku. Své zážitky popsal ve válečném deníku, který vyšel pod názvem Vojákem pražského sboru v roce 1922. Po válce se v Praze aktivně podílel na činnosti divadelního kabaretu Revoluční scéna a spolupracoval s Jaroslavem Haškem. Posléze se odstěhoval, podobně jako mnoho pražských německých spisovatelů, do Berlína, odkud podnikl v letech 1925–1933 řadu pracovních cest (do Sovětského svazu, tajně do USA a Číny aj.), jejichž výsledkem byly reportáže vydané knižně jako Caři, popi, bolševici (1927), Americký ráj (1930) nebo Tajná Čína (1933). Popisoval v nich mj. pracovní podmínky dětí v čínských továrnách, svou účast na natáčení filmu s Charlie Chaplinem či práci ve funkci lodního plavčíka na cestě do Kalifornie.

Když byl po požáru Říšského sněmu v roce 1933 v Německu zatčen a až po mnoha urgencích propuštěn, začal usilovně bojovat proti nacismu (knihy První dny třetí říše; Zajatec Hitlerův, 1933). Vydává se do Austrálie na světový mírový kongres a později odjíždí na čas do Španělska, aby mohl referovat o průběhu tamní občanské války. Před postupujícími německými vojsky je nakonec donucen utéct z Evropy a usazuje se v Mexiku, kde pokračuje v práci reportéra. Po válce se vrací do Prahy, ale z plánované knihy o novém Československu stihne dokončit již jen několik kapitol (o soudu a popravě říšského protektora K. H. Franka, o škubáncích aj.), protože v březnu 1948, krátce po nástupu komunistů k moci, umírá na srdeční nemoc.

Kisch patří k velkým postavám českého a německého žurnalismu a k nejvýznamnějším světovým autorům literární reportáže. Jeho práce, psané se zdánlivou lehkostí na základě důkladné přípravy a rozsáhlého studia, jež pro knižní vydání dále přepracovával, zůstávají dodnes díky čtivému stylu a výstižnému zpracovaní tématu stále živé.

• Podle názvu jedné ze svých knih dostal přezdívku Zuřivý reportér, která vystihuje jeho touhu být všude tam, kde se něco děje, a ochotu udělat pro získání informací téměř vše.

• Vilu v Praze, v které po svém návratu z emigrace od roku 1948 až do smrti bydlel a která patřila jeho příteli ze školy, obýval až do dubna 1945 jeden z autorů tzv. konečného řešení židovské otázky a válečný zločinec Adolf Eichmann.